Deníkové zápisky z týdne 7.10. - 13.10.2024
Tento týden proběhla třetí chemoterapie. Kromě mírné nevolnosti v pondělí a nachlazení se cítím relativně dobře. Měla jsem další psychoterapii, tentokrát venku na procházce.
7.10.2024
Už kapu:-). Počet bílých krvinek se zvedl, výsledky krve jsem měla OK. Tak jsem měla radost, jak z těch výsledků, tak z chema.
Což zní trochu divně, mít radost z chema. Jenže já jsem včera nejedla a mám za sebou celé to kolečko, takže když už tak už.
Už přemýšlím nad tím, co všechno zítra sním. Michal má dnes za úkol udělat obří nákup a zítra bude vařit. Určitě česnečku, rybí pomazánku, jo a kuře na paprice. Kurník, ať už to je.
Včera mi přišlo, že budu nemocná. Hold Natálka tahá ze školky nespočet bacilů. Ale stačila teplá vana, vypotit, pořádně vyspat a dnes se cítím opět fresh. Tedy až na ten hlad. Bych snědla slona. Tak doufám, že to bude stát za to, a nebude mi blbě.
Přijde mi, že jsem čím dál tím méně nervózní, před plánovanou chemoterapií.
Třeba včera jsem byla trochu v obavách z toho, že dnes chemo opět nebude. Přece jen jsem se necítila úplně zdravá. Ale pak jsem si řekla, že to nemá smysl řešit. Že s tím stejně nic neudělám. A to stejné mi potvrdila před spaním i moje vnitřní průvodkyně.
A dnes jsem při čekání na doktora taky nepociťovala nějakou úzkost. Jak jsem již psala několikrát, člověk si zvykne na všechno.
Další dávka bude až 4.11, doktor má dovolenou. Ptala jsem se ho zda to nevadí, takové posouvání dávek. Řekl mi, že ne, že jde o to, abych v určitém časovém období dostala určenou dávku. A to období je o něco větší, než těch 12 týdnů. Tedy čtyři dávky co tři týdny.
11.10.2024
Tento týden je pro mě trochu náročnější. Co začala školka, tak je Natálka samozřejmě neustále nachlazená a už se to dostalo i na mě. Na ní to samozřejmě není znát, nějaký sopel a kašel je jí úplně naháku, že jo. No, jenže mě ten kašel nedá spát.
Přes den jsem docela v pohodě, po chemu mi bylo trochu nevolno jen v pondělí. Jenže spíš přes noc se mi špatně spí, když pořád kašlu, takže jsem toho za posledních pár dní moc nenaspala.
Hodně odpočívám, takže koukám na televizi. Někdo mi doporučil Yellowstone, což je jak Hra o trůny na westernových steroidech.
Trochu mě mrzí, že večer místo nějakých spánkových rituálů koukám na televizi. Na jednu stranu se na sebe hněvám, charakter člověka se pozná přeci v náročných situacích. Ale na druhou stranu vím, že hned jak mi bude trochu líp, tak se k nim opět vrátím.
Neběhám, to by asi nebyl nejlepší nápad. Ale na procházky chodím pravidelně.
Vlastně půjdu i za chvíli a během toho by měla zavolat Terka. Napadlo mě, že by psychoterapie mohla být lepší venku. Tak uvidíme.
12.10.2024
Další noc, kterou jsem skoro celou prokaslala. Přes den jsem v pohodě, i teď sedím v kavárně, je mi dobře.
Ale jakmile si lehnu, tak kašlu a kašlu. Takové to lechtání v krku. Různé kapky, tablety proti kašli, zabírají, ale třeba jen na dvě hodiny. Ale nemyslím si, že to nějak souvisí s chemem. U mě to tak bývá, jen je to teď v trochu silnější verzi. No, kdyžtak v pondělí napíšu doktorce.
Včera jsme s Michalem byli na večeři, což bylo fajn. A hlavně jsem si uvědomovala, jak jsem vděčná, že i přesto, jaká je situace, můžu vést vlastně normální život.
Opravdu jsme si s Michalem oba mysleli, že většinu času proležím a že mi bude pořád blbě. A ono ne. A pevně věřím, že je to tím půstem. A už bývá jen jedna ta silná dávka chema.
Pak ještě dvanáct dalších, ale to už je podle doktora prý pohodka. Ale půst asi ponechám i v tomto případě, jen jej zkrátím.
A včera jsem při procházce mluvila přes telefon s Terkou. Bylo to super. O dost lepší než doma u kompu - to mi fakt nesedělo.
Pokud bych to měla shrnout, tak jsme se vracely k tématu uvědomění a obrácení pozornosti dovnitř.
O tom, jak se někdy nechám pohltit myšlenkou. Třeba právě s včera zmíněnými spánkovými rituály a charakterem. A právě v takové chvíli bych měla poodstoupit a uvědomit si, že se jedná pouze o myšlenku. Že to nejsem já.
Ale je pravda, že někdy už takové myšlenky ignoruju, a dělám si co zrovna chci já. Co mi v danou chvíli dělá dobře. A k tomu je zapotřebí právě obracet pozornost dovnitř.
Ale je to těžké. Hold většinu života jsem hledala informace někde venku, v knihách, kurzech, dokumentech a podobně.
Takovým příkladem je výchova dítěte. Trh je tímto tématem zasycen. Kojit, nekojit, jak často. Kdy spát, co mu dávát jíst, jak zvládat výbuchy vzteku a podobně.
A odpověď je výchova, která vychází z nás samotných. Není správná a špatná odpověď. My tu odpověď v sobě máme.
Třeba když se Natálka vzteká, tak vím že potřebuje chvíli, kdy to ze sebe dostane a pak potřebuje obejmout. Žádné ponechání dítěte o samotě, napodobování nebo další rady, které jsem někde četla.
Prostě vím, že to tak je správné pro nás. Ale jestli je to tak "správné" pro každé dítě to nevím.
Ono už jen ten pojem "správné". Řekla bych, že pro každého z nás to bude trochu jinak. Všimla jsem si, že často říkám: "je to tak správné pro mě".
A díky obrácení pozornosti dovnitř už jsem našla několik odpovědí. Třeba, co mám dělat, když na mě lidi koukají? Chválí mě, kritizují, předpokládají že za ně vyřeším jejich problémy? Jinak řečeno, jak mám zpracovávat vše co přichází od lidí kolem mě.
A odpovědí pro mě je, nebrat si to osobně.
Třeba předevčírem jsem psala newsletter na můj druhý blog o tom, že se vracím zpět. Myšleno z pohledu publikování. Že již mám rozpracovaných několik věcí, které bych chtěla brzy zveřejnit. Že publikovat budu, ale pouze nepravidelně (další mé uvědomění).
Jinak řečeno, jsem se chtěla lidem po delší době připomenout. Ale čistě z business stránky věci.
A přišlo mi spoustu podporujících emailů. Dříve bych se tím asi nechala pohltit. Dojalo by mě, asi i rozbrečelo.
Ale nyní ne. Jsem všem vděčná, že si našli čas a napsali mi. A to je vše.
Přijde mi, že si čím dál tím víc začínám uvědomovat svou hodnotu. Což se mi nepodařilo za celý život.