Deníkové zápisky z týdne 30.9. - 6.10.2024

Tento týden jsem nemohla mít chemoterapii, protože mám velmi nízký počet bílých krvinek. Přesto se cítím relativně dobře, plánuji nový formát svého newsletteru a účastním se školení.

30.9.2024

Už mám za sebou odběr krve. Je po sedmé hodině ráno a já sedím v kavárně. Před osmou se přesunu zpět k ambulancím a tam mi doktor řekne výsledky krve a pošle mě na další dávku.

Včera odpoledne jsem měla jiný hlad. Ono ten druhý den je to nejhorší.

Teď hlad ani nemám, takže mám stejně hlavně ze startu stažený žaludek.

Momentálně je tu ještě docela prázdno, což je fajn.

Jsem zvědavá, jaké vedlejší účinky budu nebo nebudu mít po třetí dávce.

Včera jsem natáčela:-)! A moc mě to bavilo. Jenže jsem se docela rozpovídala, takže jsem zhruba v půlce toho, co bych chtěla říct.

Ve výsledku jsem natočila přes dvě hodiny, po sestříhání to bude ale násobně méně.

Jak se dnes cítím? Trošku nervózní. Pokaždé se bojím toho, co se dozvím od doktora. A to i když vím, že nic závratného to nebude. S onkologem asi nikdo nechce mluvit na pravidelné bázi.

Ale jinak dobrý. Vím, že se nemusím o nic starat. Michal bude mít od zítřka ošetřovné, dneska v poledne vyzvedne Natálku babička.

Jsem hrozně vděčná za to, jakou mám podporu kolem sebe.

O víkendu jsem zažádala o invalidní důchod. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

3.10.2024

Chemoterapie nakonec v pondělí neproběhla. Mám dosti nízký počet bílých krvinek. Jakože hodně. A to si pravidelně píchám injekce na jejich zvýšení. Říkám si, co to do mě kapou, když to má takový účinek.

Chemoterapie je tedy posunuta o týden.

Poznávám to na sobě. Jakože na mé fyzické stránce. Jakože se mi třeba nechce moc běhat, spíše se jen procházet. Odpoledne na mě padá silná únava. Pak to zase přejde, ale jde poznat, že tělo má co dělat.

Snažím se tedy vyhýbat městské hromadné dopravě a většímu počtu lidí. Prostě abych alespoň trochu snížila riziko nákazy. Zatím jsem nebyla nachlazená a chtěla bych, aby to tak zůstalo.

Upřímně jsem byla v pondělí taková nesvá. Mrzelo mě, že "kapání" neproběhlo. Což může možná znít divně. Jde o to, že já se ale na to připravovala.

Nejen půstem, i trochu organizačně. To samé Michal.

Nejen já, ale i mé okolí se přizpůsobuje tomu, že bude další dávka chemoterapie. Nikdo nemůže vědět, co to se mnou udělá.

Vstávám brzo ráno, jdu na krev, čekám na doktora a pak nic. Ještě že jsem z Brna. Představa, že bych dojížděla a pak nic.

A tohle není nějaká neobvyklá situace. Stává se to běžně.

Jediné pozitivum bylo, že jsem se mohla hned najíst:-). Jsem si dvakrát přidávala boršč, co dělá Michal.

No a od neděle, celé kolečko znovu.

Jinak se cítím docela dobře. Po fyzické stránce mi akorát přijde, že mám hrozně ztuhlé svaly. Nevím, zda je to nějaký vedlejší účinek nebo je to prostě jen tím, že více ležím. A mnohem dřív se zadýchám, třeba když běžím nebo doma tancuju. Což je asi ten důvod proč se do běhání moc neženu nebo běhám kratší trasy.

A samozřejmě že VK vystrkuje růžky. Což si kolikrát uvědomím, zpětně, když se sama sebe ptám, jak se cítím, co to vlastně dělám. Hodně taky pomáhá toto psaní. Pomáhá k uvědomnění.

Slyším výtky typu, že bych měla jít běhat, více cvičit, nejíst toto a jíst toto. Jako není to tak často jak dřív. Poznám to tak, že pořád z levé strany neslyším "Lenertová..."

Po psychické stránce se cítím taky dobře. Řekla bych že tak nějak stabilně. Prostě už mě nerozhodí každá maličkost jako dříve. A řekla bych, že i stresující situace zvládám mnohem lépe než dříve.

Dříve bych si týden dopředu v hlavě přehrávala schůzku s onkologem a vymýšlela až absurdní situace, které by mohly nastat.

Dříve bych odmítla neplánované pozvání na snídani, protože mám již odpoledne naplánováno, že budu pracovat.

A dnes mi volali ze sociálky, že začali zpracovávat moji žádost o invalidní důchod. Sice jsem tam přiložila diplomy z vysokých škol, ale chybí mi tam maturitní vysvědčení:-).

5.10.2024

Dneska neškolím já, ale nechávám se učit od ostatních. Celý sobotní den. A to na téma základy AI.

Těch důvodů je více. Já se prostě ráda učím. Řekla bych že je to činnost u které trávím nejvíce času. Knihy, podcasty, kurzy...

Dalším důvodem je nový formát mého newsletteru. Ono, já už jsem dříve psala obsahový newsletter na téma programování a AI. Ale upřímně mně samotné to moc nedávalo. Já jsem se z toho samotná moc nenaučila. Prostě už to pro mě není hell yeah.

A tak mě napadlo něco trochu jiného, z čeho jsem zatím nadšená.

Newsletter se bude opět týkat témat AI a programování, ale chtěla bych zkusit formát recenzí.

Často se mě někdo ptá, jaké AI školení bych mu doporučila. A já jich moc neznám, je toho velká hromada. Tak jsem si řekla, že spojím příjemné s užitečným a vyzkouším různé webináře a workshopy a pak o tom napíšu:-).

Tak uvidíme. Zatím se bavím a to je důležité.

Prostě učení ostatních a vzdělávání se v tématech, které mě zajímají, jsou dvě mé nejoblíbenější činnosti. Jsou to činnosti, které mě naplňují a nabíjejí energií.

A i když se jednalo o školení na základy AI a spoustu věcí jsem věděla, tak jsem se i dost zajímavých věcí naučila. No a to je prostě fajn.

Jinak včera už několik dní nepociťuji takovou tu odpolední únavu. Takže pevně doufám, že v pondělí již dopadnou výsledky krve dobře. Že počet bílých krvinek vzrostl a bude chemo.