Deníkové zápisky z týdne 30.7. - 4.8.2024

Tento týden mě jednodenní střevní viróza připomněla zranitelnost mého těla během zotavování po operaci. Ale i přesto pokračuji ve své strategiích.

30.7.2024

Dnes bych ráda navázala tam, kde jsem předevčírem skončila. Půst a jídlo :).

Já jsem totiž o tom včera a dneska přemýšlela na své hodinové procházce. Konkrétně jsem přemýšlela nad živočišnou stravou.

Nemyslím si, že bych v minulosti byla hodně masová. Jakože maso musí být každý den. Ale zbožňovala jsem sýry, hlavně italské. A těstoviny.

Ono totiž je asi milion různých názorů na to, zda jíst maso a pokud ano, jaké, či v jakém množství.

Například jsem se v nemocnici dívala na dokument od Netflixu, který se právě týkal stravování různých sportovců. Ve stručnosti řečeno, ten dokument byl o veganské stravě.

Dřív jsem byla taková, že jsem tak trochu vegany odsuzovala. Jakože alespoň trochu masa je zapotřebí. Ale je opravdu?

Je hrozně těžké mít otevřenou mysl, nepřiklánět se k nějakému názoru, jen proto, že je blíž k našemu. Protože jsme lidi a často se pleteme. A já se teda pletu hodně často. Což je fajn, protože se pak můžu nové věci naučit.

Na čem se snad všichni dietologové, lékaři, nutriční specialisté a nevím kdo další shodnou, je důležitost rostlinné stravy. A není se čemu divit, z rostlinné stravy lze získat téměř vše, co naše tělo potřebuje. Tedy všechny makroživiny, vitamíny a minerály.

A nejen to, velké množství potravin rostlinného původu obsahuje fytochemikálie.

Fytochemikálie nejsou nezbytné jako třeba vitamíny či minerály, ale mohou mít pozitivní účinky na zdraví. Mohou podporovat zdraví a snižovat riziko vzniku rakoviny díky svým antioxidačním, protizánětlivým a protinádorovým účinkům.

Nepamatuji se, že bych se o něčem takovém učila ve škole. Podle ChatGPT:

Fytochemikálie byly poprvé identifikovány v 19. století, ale skutečný zájem o jejich zdravotní účinky vzrostl až ve druhé polovině 20. století. Výzkum jejich potenciálních zdravotních přínosů, zejména v prevenci rakoviny, se výrazně rozšířil v 80. a 90. letech 20. století.

No a já jsem na tento pojem narazila v knížce Výživou proti rakovině. Byl tam třeba tento zajímavý obrázek, který vysvětluje přínos některých potravin na prevenci/léčbu rakoviny.

Samozřejmě mě napadla otázka, proč se ty fytochemikálie nějak neextrahují nebo se nedělají nějak synteticky podobně jako u léků?

No, protože to není tak jednoduché. U fytochemikálií se často jedná o složité sloučeniny, které mohou vyžadovat specifické podmínky pro svou aktivaci a správnou funkci. Například v případě sulforafanů (v brokolici) je nezbytná přítomnost enzymu myrosinasy, který je aktivován například žvýkáním.

Prostě ta brokolice chce, abychom si ji pořádně vychutnali. Hezky je to znázorněno na dalším obrázku z knihy Výživou proti rakovině.

A není to jen o žvýkání, ale také o správném zpracování potravin s fytochemikáliemi. Jsou citlivé například na teplo. Například česnek je nejlepší rozmačkat a jíst syrový. Rajčata je zase lepší trochu tepelně zpracovat s trochou olivového oleje, protože lykopen (silný antioxidant) se pak lépe vstřebává.

Takže rostlinná (co nejméně zpracovaná) strava je většinou sázkou na jistotu.

Jenže ne úplně vše lze jednoduše získat ze zeleniny, luštěnin či semínek, viz ChatGPT:

• Vitamin B12: Je přirozeně přítomen pouze v živočišných produktech, takže vegetariáni a vegani často potřebují fortifikované potraviny nebo doplňky.

• Vitamin D: Získává se hlavně z živočišných zdrojů a slunečního záření. Rostlinné zdroje a doplňky jsou omezené.

• Omega-3 mastné kyseliny (DHA a EPA): Ačkoli rostlinné zdroje poskytují ALA, konverze na DHA a EPA je omezená. Doplňky z řas mohou být vhodnou alternativou.

• Železo: Rostlinné zdroje železa (nehemové železo) mají nižší biologickou dostupnost než živočišné (hemové železo). Je dobré kombinovat je s vitamínem C pro zvýšení absorpce.

• Zinek: Rostlinné zdroje mají nižší biologickou dostupnost kvůli přítomnosti fytátů, které mohou omezit absorpci zinku.

Což je vlastně jeden z důvodů, proč jsem poslední dobou přemýšlela nad masem a mléčnými produkty.

Takový losos se skvěle postará o B12, vitamín D a omega-3. Vajíčka od spokojených slepiček se také postarají o většinu z výše uvedených.

Asi největší potíž je se železem. Tady je nejlepší prostě libové maso nebo játra.

Co se týče mléčných výrobků, tam jsem, vlastně bohužel pro mě, nenašla moc důvodů proč je jíst. Vápník se dá jednoduše získat z rostlinné stravy nebo třeba ze sardinek. Kefírové produkty mohou být dobrým zdrojem probiotik. Jenže probiotika lze najít ve spoustě jiných produktů - v podstatě v jakékoliv nakládané zelenině.

Dalším faktem je, že mléčné výrobky obsahují nasycené tuky. To stejné se týká většiny živočišných potravin.

Proč tak řeším nasycené tuky?

Na již zmíněném kanále Nutritionfacts jsem narazila na video, které poukazuje na významnou souvislost mezi konzumací potravin s vysokým obsahem tuku a horším přežitím pacientek s rakovinou prsu.

Zmíněná studie ve videu zjistila, že u žen s časným stádiem rakoviny prsu vedlo snížení příjmu tuků k 24% snížení rizika relapsu onemocnění po průměrné době sledování 5 let. (odkaz: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/17179478/)

A to snížení tuků bylo s překladem do češtiny takové:

1. Nasycené tuky: Snížení z 18,5 g/den na 10,4 g/den v intervenční skupině po 12 měsících.

2. Polynenasycené tuky: Snížení z 11,9 g/den na 7,3 g/den.

3. Mononenasycené tuky: Snížení z 21,3 g/den na 12,3 g/den.

Takže ano, podle této studie má snížení obsahu tuků v potravinách vliv na návrat rakoviny. Jenže co když ten největší vliv mělo snížení nasycených tuků? A co kdyby sledované osoby jedly více polynenasycených tuků (převážně ryby a semínka), nebyl by pak výsledek studie ještě lepší?

Dále mě zaujala studie Association of Low-Fat Dietary Pattern With Breast Cancer Overall Survival: A Secondary Analysis of the Women's Health Initiative Randomized Clinical Trial (odkaz: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29800122/), které se zúčastnilo 48 835 žen a kde medián sledování byl 11 let, 5 let po diagnóze rakoviny prsu.

Shrnutí pomocí ClaudeAI:

Snížení rizika úmrtí: 22% ve prospěch nízkotučné skupiny (protože zde byla i kontrolní skupina, která úpravu v jídelníčku neměla).

Účastnice:

- 48 835 postmenopauzálních žen

- Věk 50-79 let při vstupu do studie

- 40% (19 541 žen) do intervenční skupiny

- 60% (29 294 žen) do kontrolní skupiny

- Nízkotučná skupina snížila příjem tuků z asi 32% na 24% celkového energetického příjmu

- Zvýšili příjem ovoce, zeleniny a celozrnných potravin

Specifické výsledky:

- Úmrtí na rakovinu prsu: 68 vs. 120 (nízkotučná vs. kontrolní)

- Úmrtí na jiné rakoviny: 36 vs. 65

- Úmrtí na kardiovaskulární onemocnění: 27 vs. 64

Mně to připadá jako dost podstatný rozdíl. A to ta úprava jídelníčku nebyla tak velká.

Ale co mě zaujalo na této studii bylo, že zde nebyly rozlišovány tuky. Protože je rozdíl, zda si dám vepřový řízek nebo guacamole.

No a v tom mě trochu naťukl ClaudeAI, který uvedl:

Je důležité poznamenat, že od doby provedení této studie se naše chápání role tuků ve stravě značně vyvíjelo. Dnes víme, že kvalita tuků je často důležitější než jejich celkové množství, a že některé zdravé tuky (jako ty v avokádu) mohou mít protizánětlivé a další zdraví prospěšné účinky.

Tak jsem se začala ptát, v jakých letech proběhla studie, a jak tenkrát byly vnímány tuky a také jak vypadal běžný jídelníček tenkrát.

Nábor účastnic probíhal v letech 1993 až 1998.

- Nízkotučná strava byla považována za zdravou:

- Převládal názor, že snížení celkového příjmu tuků je prospěšné pro zdraví.

- Doporučovalo se omezit tuky na 30% nebo méně celkového energetického příjmu.

- Všechny tuky byly často vnímány negativně:

- Nerozlišovalo se tolik mezi různými typy tuků.

- I zdravé tuky (např. z ořechů, avokáda, olivového oleje) byly často omezovány.

- Propagace uhlohydrátů:

- Nízkotučná strava často vedla k vyššímu příjmu uhlohydrátů.

- Celozrnné potraviny byly podporovány, ale i rafinované uhlohydráty byly často součástí nízkotučných diet.

- Omezené povědomí o trans tucích:

- Negativní účinky průmyslově vyrobených trans tuků nebyly ještě plně známy.

- Omega-3 mastné kyseliny:

- Jejich význam nebyl tak zdůrazňován jako dnes.

No a co se týče složení stravy, tak v Americe v 90. letech už dost frčely zpracované potraviny:

Zdroje tuků:

- Rostlinné oleje: zejména sójový, kukuřičný a slunečnicový olej

- Částečně hydrogenované oleje (obsahující trans tuky) v margarínech a zpracovaných potravinách

- Živočišné tuky: máslo, sádlo, tuk v mase a mléčných výrobcích

Oblíbené potraviny té doby:

- Hamburger a fast food

- Pizza

- Těstoviny s omáčkami

- Snídaňové cereálie (často s přidaným tukem)

Méně časté:

- Olivový olej (mimo středomořské komunity)

- Avokádo a ořechy (považované za vysoce kalorické)

- Ryby bohaté na omega-3 mastné kyseliny

Takže to snížení tuků bylo předpokládám především snížení nasycených a trans tuků.

Tím chci říci, že stačila menší úprava výše uvedeného jídelníčku k tomu, aby ženy s rakovinou prsu žily déle. Jako 11 let není málo (a třeba to u mnohých bylo i více).

No a když jsem pak hledala další studie, tak se mi potvrdily mé zmíněné domněnky, např. v metaanalýze (odkaz https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25692500/)

Ženy s nejvyšším příjmem nasycených tuků měly o 51% vyšší riziko úmrtí na rakovinu prsu ve srovnání s ženami s nejnižším příjmem.

Na druhou stranu u polynenasycených tuků (odkaz: https://www.frontiersin.org/journals/nutrition/articles/10.3389/fnut.2021.701430/full)

Lidé s nejvyšším příjmem polynenasycených tuků měli o 21% nižší riziko úmrtí než ti s nejnižším příjmem.

No a takto já si hraju :-).

Na

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/

si najdu studie, které by mě mohly zajímat, vložím je do ClaudeAI a ptám se.

Ale třeba se ptám i na to, jak poznám, zda je studie kvalitní. Protože to, že někdo na něco udělal studii, nic neznamená. Vzorek může být malý nebo nemusí být kontrolní nebo nemusí být randomizovaná skupina atd.

Z knihy Zkorumpovaná farmacie, kterou jsem tak narychlo prolétla, jsem zjistila, že ve výzkumu jsou velmi důležité metaanalýzy, tedy že se udělá souhrn několika studií na dané téma. Přičemž se dopředu určí téma, do jakého roku, v jakých databázích se budou studie hledat. Například výše zmíněná metaanalýza Dietary fat and breast cancer mortality.

Dříve jsem psala, že rakovina má ráda glukózu, třeba cukr. Jenže ono to není tak jednoduché. Na rakovině toho moc jednoduchého není. Tedy až na to, že pokud s ní nebudeme bojovat, tak nás dřív nebo později dorazí.

Každopádně ano, většina rakovinných buněk vykazuje zvýšenou spotřebu glukózy, jenže umí využívat i jiné zdroje energie. Proto není možné rakovinu vyhladovět. No a jelikož já mám hormonální rakovinu, tak nasycené tuky mohou zvyšovat hladinu estrogenu v těle tím, že podporují tvorbu estrogenu v tukové tkáni. Vyšší hladina estrogenu může podpořit růst rakoviny.

Proč to řeším, když už nemám prso ani uzliny? Protože je dosti možné, že se nějaké rakovinné buňky dostaly do krve. No a právě proto mě čeká hormonální terapie, která snižuje hladinu estrogenu a snižuje tak riziko návratu.

No a čím déle je rakovina v těle, tím více se adaptuje. Takže ne všechny buňky musí být závislé na estrogenu, a proto nejspíš bude nutná i chemoterapie.

A teď doufám, že tu neplácám úplné blbosti. Téměř vše výše uvedené je to, jak jsem já pochopila, a to především přeformulování od AI.

Každopádně abych ten dnešní dlouhý zápis shrnula, jsem ráda, že jsem si už z velké části vyřešila otázku jídla, především masa a mléčných výrobků.

Abych se přiznala, měla jsem trochu maglajz v těch zdravých a nezdravých tucích. Myslela jsem si, že když jím šunku, libové maso, tak jsem v pohodě. Jenže ono to tak úplně není pravda.

Většinou se jedná o nasycené tuky, i když je to libové maso. Jako libové kuřecí je ještě v pohodě, ale už ne hovězí či vepřové.

Takže bio kuřecí maso jednou za čas může být. Ryby rozhodně a často. Například takový divoký losos, to je doslova geniální potravina. Dále pstruh, sardinky, některé druhy tuňáka (kvůli rtuti) jsou také super. Myslím si, že by byla velká chyba vyhýbat se rybám.

Vajíčka sem tam, nejlépe pouze bílky.

Bohužel u mléčných výrobků převažují spíše negativa než pozitiva. Všechny mléčné výrobky obsahují malé množství přírodních hormonů (tedy i estrogenu). Netvrdím, že to musí mít jakýkoliv vliv na rakovinu, ale pozitivum to určitě není. Navíc se jedná o nasycené tuky.

Možná to zde přeháním a asi se na toto téma budu muset ještě podrobněji podívat (studie a AI - jej). Ale momentálně si myslím, že mléčné výrobky bych měla jíst minimálně.

Celkově těch témat, které mě v souvislosti s rakovinou zajímají a budu je chtít více prozkoumat, je více. Například bio věci, již zmíněný půst a chemoterapie, hormonální terapie...

No, myslím, že zítra bych měla dělat jiné věci než zkoumat témata kolem rakoviny. Jako všeho s mírou, že jo:).

31.7.2024

Možná jsem včera měla více ujasnit, že průzkum kolem stravování je především pro můj případ. Myslím si, že každý by se měl zamyslet alespoň trochu nad tím, co jí (škoda, že jsem to neudělala dříve). Já jsem si myslela, že když nejím smažené, tak jsem na tom dobře. Vůbec nebudu mluvit o tom, jak málo jsem jedla zeleniny. To co sním dneska za den, bych předtím jedla tak týden. A bohužel nepřeháním.

Taky je dosti důležité se zamyslet nad tím, zda takový jídelníček zvládnu držet zbytek života. Asi proto si například nechci zcela nic zakazovat. Samozřejmě, že nechci úplně omezit například kefírované výrobky. Protože tam je přínos, alespoň ve formě probiotik.

A až budu mít opravdu hrozně chuť nebo budu chtít něco oslavit, tak si dám třeba těstoviny nebo nějakou sušenku.

Momentálně když mám chuť na něco sladkého, tak si dám malý kousek 90% čokolády. A většinou to stačí.

A nebo si dám ke snídani lžičku této bio lískooříškové pomazánky: https://www.4slim.cz/e-shop/bionuta-liskooriskova-cekankova-250g-detail. Není tam nic jiného než lískové oříšky a čekankový sirup.

Jo a když si dám kávu, tak tím taky zaženu chuť na sladké.

Ale celkově takové chutě mívám málokdy.

Takže momentálně mě můj jídelníček baví, protože "ty barvy, chutě, vůně" aneb když si Sudánec ze mě dělá prdel.

Ale jinak mě podporuje, prý "my body, my choice". Jen mu nesmím ty svoje rozumy moc cpát. Samozřejmě, že on si na maso sáhnout nenechá.

No a většinu nákupů jsem začala dělat skrz Rohlík. Protože v běžném obchodě bych tak pestrou stravu těžko sháněla. Třeba divokého lososa, shiitake houby nebo mou nově objevenou potravinu topinambur.

Takže ušetřím dost času nakupováním a vymýšlením toho co koupím.

Každopádně i když mě momentálně příprava jídla dosti baví. Tak přemýšlím nad tím, jak bych ji mohla zefektivnit.

Takto vypadá moje snídaně, než ji rozmixuji:

Schválně bych mohla spočítat, kolik různých potravin tam je.

Základ je většinou obdobný: avokádo, brokolice, jahody či borůvky (nebo obojí), špenát, chia, lněná a sezamová semínka (ty prvně rozmixuju zvlášť na takovou mouku), trochu kurkumy a zázvoru (používám již obě sušené, protože hlavně kurkuma dělá dost nepořádek), trochu pepře (kvůli vstřebání kurkumy), skořice, trochu citrónu, zalívám nedopitým zeleným čajem a vodou. Na doslazení trochu čekankového sirupu (přírodní sladidlo, které sice není tak sladké jako cukr, ale nemá téměř žádné sacharidy a docela dobře chutná).

A pak se to mění, například na obrázku mám dál řepu, shiitake houby, mrkev, nať z mrkve, ostružiny.

Dnes jsem dávala k základu navíc celer, kiwi, směs oříšků.

A také zkouším přidávat různé bylinky a koření kvůli chuti. Třeba meduňku, nebo dnes jsem zkoušela směs koření na perník (tam je myslím kardamom, hřebíček, citronová kůra a něco dalšího).

Jako nebudu kecat. Nechutná to jako dezert z cukrárny. Moc sladké to není. Přece jen většinu tvoří zelenina.

Na druhou stranu, moje dcera mi to sem tam upíjí, takže to nemůže být tak hrozné.

No a takovou porci mám na snídani, je to přes litr velmi husté tekutiny.

Super je, že se v tom dá spousta potravin schovat. Třeba brokolice, celer, houby. Důležité je to s množstvím nepřehnat, třeba celer je chuťově docela výrazný. Ono i když vše zmíněné jím, nedokážu si představit, že bych to denně vařila tak, abych to snědla.

Tohle je za mě velmi efektivní způsob, jak do sebe hned ráno dostat hromadu vitamínů, minerálů a fotochemikálií.

Jo a taky mě baví to experimentování. Třeba většinou ta výsledná tekutina má nic moc barvu. Ale stačí přidat malý kousek řepy a tadá. Od světle růžové po červenou, záleží na množství.

Jelikož ovoce moc nedávám, řekla bych že tak v poměru 1:4, tak ten výsledek není moc valný. No a proto se hodí zkoušet různé koření a přidávat oříšky.

A pokud to dosladím tak lžící čekankového sirupu, tak nemám problém to vypít.

Dříve jsem do toho přidávala třeba kefír či jogurt a to byla jiná dobrota. Jenže to si momentálně nechám pouze výjimečně, ne pravidelně.

A ta energie po takové snídani.

Každopádně si myslím, že by se ta snídaně dala ještě zefektivnit.

Mám totiž několik zadrhelů. Ne moc velká lednička. Především na tolik druhů potravin. Kazivost jídla. I když se snažím starat a skladovat potraviny tak, aby vydržely (třeba balit spodní část brokolice do vlhkého ubrousku), často nestíhám spotřebovat všechny výše uvedené potraviny.

Třeba takové avokádo zraje několik dní, ale jak dozraje, tak zkažené je téměř hned. Proto avokáda objednávám po více kusech a když začnou být malinko měkká, šup s nimi do ledničky.

Na podobné tipy, jak skladovat zeleninu a ovoce, aby co nejdéle vydržely, je opět výborné AI. Nečekaně :-)

Z rajčat a paprik jsem včera udělala salsu. A zbytek jsem pak dala zkvasit. Tak jsem zvědavá, co z toho zbude. Ono je totiž sezona, takže rajčat, paprik, okurek je plný kotel.

Jenže co zbývající? Napadlo mě zmrazení. Prý se mrazením uchová většina živin. Takže do každého pytlíku dám směs ovoce a zeleniny, ráno vytáhnu a až se vrátím z procházky, rozmixuju. Přičemž můžu přidat další věci, které budou zrovna v lednici.

Navíc tím ušetřím určitě nějaký čas, když například jednou za týden nachystám několik porcí.

Dneska nebo zítra se do toho pustím. Tak jsem zvědavá na výsledek.

A ještě krátce k tomu, jak se cítím. Psychicky v pohodě. Nemám problém s tím, že mám jedno prso nebo že mám jizvu dlouhou jak kráva. Prostě jsem se naučila mít to tělo ráda takové, jaké je, se všemi nedostatky. Škoda, že jsem to neuměla i dříve. A mnohem více si cením toho všeho, co tělo zvládá a kolikrát jsem tím vlastně fascinována. Opět škoda, že jsem to nedocenila dříve.

Ráno a dopoledne je mi nejlépe, jak po psychické, tak i fyzické stránce. No a většinou kolem osmé večer začínám být unavená.

Pořád se snažím dodržovat večerní rutinu před spaním. Beru Neurol, ale pořád ve stejné dávce. Je to taková malá dočasná berlička. Ono přece jen nějaké bolesti mám. A potřebuji spát.

Ale snažím se chodit spát každý den po deváté a většinou do půl šesté bývám vzhůru.

Fyzicky to je v rámci mezí. Ta oblast, kde je zaveden pod kůží drén, je trochu zanícená, takže to není úplně příjemné. V horní části paže mám hrozně citlivou kůži, jakože bolí na dotek, jako kdybych si ji spálila. Oblast v podpaží je zcela necitlivá. Takže je to takový divný pocit, jako kdyby tam bylo něco, co tam být nemá.

Dnes jsem byla s Kačou na kávě v kavárně, kterou mám cca 5 minut od bytu. Jak já byla unavená. Asi tím horkem. Protože když jsem na své hodinové ranní procházce, tak jsem v pohodě.

A celkově horko mi nedělá vůbec dobře i na tu operovanou část. Jako kdybych měla na té části těla závaží. Ale stačí si lehnout a za chvíli je to lepší.

Ve výsledku toho všeho mám trochu omezen pohyb pravé ruky a všechno mi dost trvá. Ale neberu žádné prášky na bolest. Vše je snesitelné a když mám svůj klid, tak je mi dobře.

Navíc Sudánec má ošetřovné, tak se o většinu věcí postará on. Plus se stará jeho mamka a babička, tedy co se týče hlídání Natálky. Takže si opravdu nemám na co stěžovat. A pro Michala je to taky odpočinek. Po minulém týdnu si ho rozhodně zaslouží. Takže už dva dny po sobě si byl zastřílet. Pro něj to je mnohem lepší než nějaká dovolená u moře. Klid a zbraně :).

2.8.2024

Včera jsem nepsala. Natálka přinesla ze školy nějakou střevní virózu, takže jsem proležela den v posteli. Měla jsem teplotu a bylo mi neustále na zvracení. Ale nezvracela jsem. Uf, protože to fakt nesnáším.

Také jsem nejedla během celého dne. Protože jen při představě jídla se mi udělalo hůř. Tak jsem tělo poslechla. Navíc už tak se léčí po operaci, teď tohle, tak jej ještě nebudu trápit trávením jídla.

A myslím, že jsem udělala dobře. Dneska už je mi o dost lépe. Teplotu nemám. Nevolnost je mnohem menší. Tak jsem byla na procházce. To dost pomohlo. A pak si udělala svoje smoothie. Ale moc to tedy do mě nejde. Však není kam spěchat.

Hlavně už nechci ležet. Nerada ležím přes den v posteli. Včera to byla pro mě muka. Ono totiž kvůli tomu drénu není moc pozic, v jakých můžu odpočívat. Tak abych to nějak vydržela a co nejvíce odpočívala, poslouchala jsem audioknihy (a u toho sem tam trochu zaspala).

Prvně jsem poslouchala Zápisník alkoholičky. Bylo to první, co mi nějak padlo pod ruku, a neměla jsem moc sílu vybírat.

Co si z té audioknihy asi nejvíce pamatuji je, jak byl pro ni důležitý sešit a tužky, když byla na detoxu. Měla sepsat na několik stránek svůj životopis kvůli následné léčbě. No a pro ni to byla v ten moment ta nejdůležitější věc na světě.

Vzpomněla jsem si u toho, jak pro mě psaní bylo a pořád je podobně důležité. Když jsem se dozvěděla ne nějakou zrovna příjemnou zprávu ohledně mého zdravotního stavu, první věc, po které jsem zoufale zatoužila, bylo právě psaní. Po něm mi bude lépe. Ale kolikrát to byla taková vnitřní až zoufalá touha, asi jako bych si možná dříve nalila sklenku bílého, jen prostě aby mi bylo trochu líp.

Teď to možná vyznělo, jako bych byla dříve nějaká násoska, co chlastá přes den, když přijde nějaká ne moc dobrá zpráva.

To se možná stalo jednou nebo dvakrát. Hold moc špatných zpráv typu "ta rakovina je i v uzlině" jsem za život nedostala.

Na druhou stranu, možná bych se v alkoholu také utápěla, kdybych tenkrát nezačala psát tento deník. Přece jen suché bílé mám hodně ráda. Ještě nedávno jsem si každý večer dávala skleničku. Vím, že to není tak hrozné, problém byl, že to bylo fakt každý večer. A pokud si dobře vzpomínám, když jsem čekala na výsledek té první biopsie, tak ty skleničky byly spíše dvě.

A kdoví, jak by to šlo dál.

Naštěstí touha psát byla mnohem větší. Alkohol jsem myslím neměla tak dva týdny. A nijak mi to nechybí. Rozhodně se těším, až si zase dám. Ale možná by bylo lepší si to ponechat na nějakou příjemnou večeři někde v restauraci. Ne ke korejským seriálům na Netflixu.

Zpět ke knize. Nedoposlouchala jsem ji úplně do konce. U tohoto typu knihy jsem si představovala, že autorka půjde více do hloubky, že bude popisovat svoje myšlenky, výčitky. Ano, je obdivuhodné, že to vydala veřejně. Popisuje kolikrát se opila, kolikrát udělala ostudu, jak probíhal detox a léčba. Ale mě by více zajímaly ty její vnitřní pochody. Takže škoda nevyužitého potenciálu. Ale to je jen můj názor.

Jenže pak jsem začala poslouchat knihu od Arnolda S., jeho poslední knihu Buď užitečný: 7 zásad pro život.

Tak motivační knihu už jsem dlouho neslyšela. Nejen to, Arnold fakt umí psát. Píše stručně, jasně k věci, nepáře se s čtenářem, když je to vhodné používá vulgarismy nebo zajímavá slovní spojení ("viagra na sny").

Je to kniha o tom, jak dosáhnout svých snů a přitom být dobrým a užitečným člověkem. Je to o tom, jak důležité je mít vizi doslova nalepenou na vnitřních stranách víček. O tom, že je důležité mít velké cíle, protože i když je minete, cestou dosáhnete určitě něčeho jiného velkého. Nespoléhat se na plány B. Prostě makat. Když člověk chce dosáhnout něčeho velkého, tak to prostě sem tam bolí.

Upřímně nechápu, jak jeden člověk dokázal stihnout dosáhnout tolika velkých věcí. Velmi inspirující člověk.

Takže vyléčím se a zůstanu zdravá. Tečka.

Ale asi nejvíce se mi líbí u knihy ta jeho pokora a také, že se nijak nestydí za své úspěchy, ale i neúspěchy. A především to, že chce být co nejvíce dobrý člověk.

Protože to já chci taky. Myslím si, že to je náš úděl. Být užitečný. Pomáhat ostatním. A nemusí být velké věci. Zdravit lidi a usmívat se. Pomoct staré paní do šaliny. Naučit ostatní něco, co jim může pomoci.

Také jsem včera opět přemýšlela nad svým stravováním. Já jsem totiž taková, že kolikrát začnu nějakým extrémem a pak trochu polevím, protože zjistím, že to z dlouhodobého hlediska není možné. Jenže to mi taky trochu trvá. Proto jsem již dříve psala, že to zkoumání toho, co budu jíst a co ne, je pouze pro můj případ. Každý by se nad tím měl zamyslet sám.

No a já jsem nad tím začala znovu přemýšlet po poslechnutí několika rozhovorů s panem doktorem Kuželem.

nebo

Rozhodně doporučuji všem, kteří neví, jak by mohli vylepšit svoje stravování a chtěli by se více dozvědět o mikrobiomu. Pan doktor vychází z dlouholeté praxe a především z vědeckých studií, což je pro mě zásadní. Je to prostě sympatický Slovák :).

Většinu věcí jsem již znala, ale stejně tam bylo pár dalších myšlenek, nad kterými přemýšlím:

- jídelníček by si měl najít každý sám a to tak, aby u něj dlouhodobě vydržel

- jídlo má být i o radosti

- jídelníček by měl být z 80% rostlinná nezpracovaná strava a pak co člověku vyhovuje

Já chápu, proč jsem hlavně ze startu udělala docela extrémní rozhodnutí ohledně svého jídelníčku. Pryč s cukrem. Pryč s co nejvíce zpracovanými potravinami. Mléčné výrobky především kefírované. Většina jídelníčku zelenina. Jak už jsem psala dříve, v danou chvíli člověk dělá to, co mu přijde nejvíce správné.

A já jsem udělala to, co mi přišlo správné. Prostě to té rakovině co nejvíce znepříjemnit. Jak pan doktor Kužel ve své knize píše:

„Každé sousto, které si dáte, buď bojuje s chorobami, nebo je přiživuje?"

Jenže když jsem já s tím jídelníčkem začala (a pořád v něm pokračuji), nepřemýšlela jsem nad dlouhodobostí. Upřímně ani momentálně nevidím moc do budoucnosti, přemýšlím tak nad maximálně 2 - 3 měsíci.

Ale sem tam ty záblesky nad budoucností tam jsou.

Vím, že život už nebude nikdy stejný. Ale určitě bude jiný než teď. Momentálně moje mysl a téměř vše, co dělá, krouží kolem tématu rakovina a jak já sama můžu přispět k vyléčení.

Jenže co pak, až se vyléčím? Udělám vše proto, aby se už rakovina nevrátila. Jenže taky budu muset normálně žít. A i když mi můj nový jídelníček nevadí, často si jej i užívám, nevím, zda to tak bude vždy. Ono přece jen teď je ta motivace obrovská. Přece jen bojuju o svůj život.

Jenže co pak, až budu vyléčená a budu opět zapojená do normálního života? Udrží se má motivace?

4.8.2024

Venku prší, ale ne moc, takže můžu sedět na terase, pít kafe a psát.

Včera jsem nepsala, nějak se mi nechtělo, spíš jsem chtěla vyřešit nějaké pracovní záležitosti. Předělávala jsem harmonogram svého kurzu, dřív jsem to měla v Excelu, ale působí to tak nevábně. Místo toho jsem nyní s pomocí AI vygenerovala csv soubor. Opravdu se mi totiž nechtělo vytvářet ručně tabulku s řádky jako workshop 1 a k tomu datum. No a pak jsem dala import v Notionu. Tabulku zobrazím jako Timeline a tadá, můžu sdílet.

Jo a taky jsem trošku předělávala tento projekt Humr. Od příštího týdne bude na samostatné doméně a deníkové zápisky budou formou pravidelných týdenních příspěvků. A kdo bude chtít, bude moct odebírat, takže mu příspěvek s mými týdenními zápisky přijde jednou za týden na email.

Řekla bych, že to je mnohem pohodlnější než čtení jednoho dlouhého textu a neustálé skrolování dolů.

A i pro mě bude rychlejší zveřejňovat jednou za týden místo každý den či dva.

A pro ty, co nemůžou čekat týden (primárně pro mé nejbližší), bude aktuální info nahoře v menu. Tam budou aktuální informace ohledně léčby.

Nevymyslela jsem to úplně sama. Prvně mě napadlo, že bych použila právě Notion pro samostatný web. Ale Martin K. s Honzou B. (komunita Tvůrcast, kterou vřele doporučuji) mě nějak přesvědčili, abych zůstala na Substacku.

Ono právě na Substacku mám i ten primární web www.lucielenertova.cz. Substack jsem si oblíbila v tom, že za jednorázový poplatek můžu mít vlastní doménu. A jinak se nic neplatí. Je to hodně hezky vymyšlený koncept pro tvůrce. No, tak snad jsem to nezakřikla a nebudou se snažit to více "potěžit".

Dneska jsem byla nějak hodinu a půl na procházce a přemýšlela jsem a také zredukovala tooolik věcí.

Jako běhání je fajn a těším se, až se k němu vrátím, ale při té procházce se dá přemýšlet mnohem lépe.

Celkově se snažím plánovat jenom právě ráno, když jsem venku. Zjistila jsem totiž, že se v tu dobu snažím vymyslet věci co nejjednodušeji a také nevymýšlím kraviny. A také redukuji věci, které vlastně nejsou potřeba.

Dám příklad. Původně jsem chtěla napsat svojí doktorce, co si myslí o půstu před chemoterapií a také zda si můžu nechat udělat krevní testy (do dneška jsem si totiž dávala injekce na ředění krve).

Napadlo mě totiž, že bych si nechala zjistit hodnotu různých vitamínů a minerálů před chemoterapií a během terapie. Dělá to například Synlab takové testy pro samoplátce.

Jenže dneska mi došlo, že je to vcelku zbytečné. Že s tím počkám až po schůzce s onkologem. Protože takové testy bude dělat určitě i MOÚ a protože si nejsem na stopro jistá, že chemo bude.

Další příklad. Již před několika dny mě napadlo, že bych mohla napsat do posilovny kousek od bytu (Dark Side Movement).

Jenže i tady mi došlo, že bych měla prvně počkat na schůzku s chirurgem, kterou budu mít ve středu. Zeptat se, kdy můžu začít s běháním a právě i s nějakým lehčím posilováním.

Sice vypadám hubeně, vážím momentálně necelých 50 kg, ale to je právě tím, že té svalové hmoty je žalostně málo. A tak bych chtěla, pokud to půjde, začít s posilováním. Primárně záda.

No a nějak takto vypadá moje ranní plánování a redukování při procházce.

A právě při pohybu venku mě napadají i různé kreativní myšlenky. Třeba dneska jsem přemýšlela nad obsahem 1. workshopu u svého Python a AI kurzu.

Často mi lidi říkají, že jsem hrozně kreativní a mám spoustu dobrých a zajímavých nápadů. Jenže ono to není žádná raketová věda, stačí mít prostor a čas.

Mimochodem to zmiňoval i Arnold S. ve své knize, o které jsem již dříve psala. Najít si prostor a čas. Mu prý hodně vyhovuje vířivka. Ale mně nejvíce kreativních věcí napadá právě venku.

A ještě jedna myšlenka z knihy mě včera zaujala:

Sny neničí neúspěch, ale naše rezignace.

To bychom měli trochu ranní motivace.

Kde jsem skončila?

Jo u své procházky. No když jsem se vrátila, zjistila jsem, že mám v drénu krev. Za poslední týden tam už krev moc nebyla, spíše jen tekutina z uzlin, která je spíše taková průhledná až žlutá.

Lekla jsem se a raději jsem zavolala do MOÚ na chirurgickou ambulanci. Doktor mi řekl, že po fyzické aktivitě je to normální. Ale pokud to nepřejde, můžu dojet.

Samozřejmě, že měl pravdu a během chvíle se tekutina zase začala měnit. Tedy přestala téct krev.

A když jsem hledala číslo, všimla jsem si, že sraz nemám 12.8. s onkologem, ale 7.8. s chirurgem. Jsem to úplně domotala.

Takže ve středu mi zkontrolují jizvu. Modlím se, aby vyndali drén. Je to nepříjemné mít trubici pod kůží. A hlavně to furt za sebou tahat. Jestli budu mít někdy psa, tak ho pojmenuji Pytlík. Haha, jak vtipné.

A snad se domluví i termín s onkologem? Protože pochybuji, že chirurg mi řekne něco k další léčbě rakoviny. Už ze mě vykuchal vše, co se dalo, takže jeho práce je podle mě zatím hotová.

A pak si zajdu na kafe k jezírku. Na to se těším :).

Všimla jsem si, že jsem již pár týdnů nepsala takovou rekapitulaci mé strategie a celkově nějaké body k dalšímu týdnu.

Tak prvně zkusím stručně projít mou strategii.

Převzetí odpovědnosti za mé zdraví

K tomuto bodu se váže i studium odborné literatury. No myslím, že s tím problém nemám. Naopak zjišťuji, že už se v mnoha termínech začínám orientovat v pojmech jako apoptóza, autofágie, makrofágy.

Ono se to docela hodí, když zkoumám různé studie. Respektive, když mi ClaudeAI píše shrnutí. Nemusím se pořád dokola ptát, co znamenají dané pojmy.

Ale těch pojmů kolem rakoviny, imunity, fytochemikálií je tolik. Tak mě napadá, že bych si mohla vytvořit pomocí ChatGPT takové ty oboustranné kartičky a nahrát je do nějaké aplikace.

Ale to teď není důležité. Spíše to zní jako nenáročná činnost k chemoterapii :-).

Změna jídelníčku

S tímto bodem taky problém nemám. Jak už jsem zmiňovala, bojuji doslova o život.

Abych to shrnula. Snažím se dodržovat keto dietu. Ale v mém případě se jedná o keto dietu založenou na co nejvíce nezpracované rostlinné stravě a zdravých tucích.

V samém základu je totiž keto dieta o co nejméně cukrech a co nejvíce tucích. A tuky mohou být i například červené maso, tučné mléčné výrobky atd.

A proč zrovna tuto dietu?

Když tělu dojdou sacharidy (cca po dni až dvou omezeného příjmu sacharidů) jako hlavní zdroj energie, začne přeměňovat tuky na ketony, které slouží jako alternativní palivo. Tento stav se nazývá ketóza.

Což je super, pokud chce člověk zhubnout.

Některé výzkumy naznačují, že rakovinné buňky méně efektivně využívají ketony než zdravé buňky. Tento metabolický stav může omezit růst nádoru a zvýšit účinnost některých léčebných metod. Teoreticky.

Navíc ketóza může pomoci zlepšit celkovou energii a snížit záněty v těle.

Ale řekla bych že v samém základě nejvíce přispívá rostlinná strava a zdravé tuky. A to že prostě nejím s prominutím “sračky”.

Před nedávnem jsem si koupila, jak já říkám "čurací papírky", podle kterých si mohu ověřit, zda se právě nacházím v ketóze. Zda jsem dostatečně snížila příjem sacharidů.

Ketony se právě nacházejí v moči nebo v krvi. Proto se dá takto jednoduše zjistit, zda tuto dietu dodržuji.

Každopádně keto dieta se často nedoporučuje onkologickým pacientům právě kvůli možnému množství nezdravých tuků.

Jenže já se krom primárně zeleniny snažím jíst zdravé tuky jako avokádo, ořechy, semínka, ryby, olivový olej.

Více pohybu během dne

Momentálně hlavně cca hodinové dennodenní procházky a rehabilitační cvičení.

Už se moc těším, až opět přibude běh a tanec.

Změna harmonogramu dne

K tomu se vázalo nespěchat, být venku, méně pracovat, chodit dříve spát.

Přijde mi, že jsem pomalá jako želva. Zvlášť po operaci. A až se divím, jak mi to nevadí. Nějak jsem si navykla na to nespěchat, dělat věci pomalu.

Venku jsem, co to jde. A to primárně z důvodu, že je mi zde psychicky mnohem lépe. Jsem zvědavá, jak to budu dělat v zimě. Ale tím se budu trápit později.

Pracuji násobně méně než dříve. Nemá to prioritu. Snažím se dělat jen opravdu nezbytné věci. Osekávat, co to jde. Myslet na Paretovo pravidlo.

Ke spánku se ještě dostanu.

Meditace a mindfulness, snížení stresu

Řekla bych, že souhrnem několika činností se mi většinu dne daří být v přítomnosti tady a teď. Díky ranní procházce si vyčistím hlavu od všech plánování, nápadů atd. Psaní je velmi přítomná činnost.

K meditaci již tolik Headspace nepotřebuju. Prostě si lehnu, zavřu oči a soustředím se na dech, popřípadě na prováděné rehabilitační cvičení. Tam je dýchání totiž také velmi důležité.

A většinu dní jsem psychicky v pohodě. Samozřejmě, že přicházejí náročnější okamžiky, ale řekla bych, že jsem se je naučila mnohem lépe zvládat. A také jsou sem tam dny, které jsou přímo skvělé.

Jsem více trpělivá. Přece není kam spěchat, že jo.

Psaní o svých každodenních pocitech/myšlenkách

Done.

Pozitivní emoce

S tím jsem před diagnózou problém neměla. A nemám ani teď.

Takové temnější období bylo, když jsem zjistila, že mám rakovinu. A pak se trochu slunce zatáhne, když mi oznámí nějakou ne moc veselou novinku ohledně mého nádoru (respektive bývalého nádoru).

Víra v samu sebe

Až jsem někdy překvapena, jak nepochybuji nad tím, že se prostě vyléčím a zůstanu vyléčena.

Vydatný spánek

Téma spánku už jsem probírala několikrát. Momentálně je to tak, že tak pět dní v týdnu je to OK, spím 7-8 hodin denně s jedním či dvěma probuzeními.

Beru Neurol. Pořád stejnou dávku. Zatím to tak ponechám.

Chodím spát mezi devátou a desátou. Vstávám mezi pátou a šestou. Bez budíku.

Hodinu před spaním se snažím postupně přejít do režimu spánku.

Cirkadiánní rytmus

Tuto strategii jsem přidala nedávno po poslechu knihy Cirkadiánní kód a Kompletní průvodce půstem.

Upřímně jsem nevěděla, jaký vliv má na tělo to, když máme první a poslední jídlo ve stejnou hodinu.

Podobně jsem nevěděla, jak blahodárné je pro tělo nejíst byť jen 12 hodin. Samozřejmě se do toho započítává spánek.

Takže jsem postupně začala snižovat okno, ve kterém jím. Poslední týden jím zhruba od devíti do čtyř. A není to, že bych vynechávala jídlo. Snažím se dodržovat doporučený příjem.

Jelikož se ke spánku začínám připravovat někdy po osmé a po ránu nemívám hlad, tak mi tento režim nečiní problém. Otázka je, zda je to dlouhodobě udržitelné. Například se společenským životem. Předpokládám, že to časem prodloužím do páté hodiny.

Tak to by bylo k mým strategiím. Řekla bych, že docela dobrý.

No a teď k tomu, co bych chtěla zvládnout následující týden. Už nebudu psát, že mám pokračovat ve své strategii. Myslím, že je to jasné.

• Udělat si pořádek v nákupním seznamu (skrz rohlik.cz)

- Mám v tom totiž hrozný nepořádek a každý nákup mi tak trvá dlouho. Celkově mám tak na 90 % jasno, co jíst, takže to nebudu pořád předělávat.

• Sepsat si otázky na středeční pooperační kontrolu

- Co můžu dělat a nemůžu. Co se bude dít dále.

• Pokud to bude možné (bude záležet na středeční kontrole), objednat si konzultaci v posilovně

• Dokončit průzkum ohledně vlivu půstu na chemoterapii

No, dneska to byl dlouhý zápis:-).