Deníkové zápisky z 12.5. až 29.5. 2025
Ono to nějak dopadne. Je až směšné, jak se věci dějí samy.
12.5.
Sedím v kavárně, která je hned vedle posilovny. Kafe a slanina. To se po cvičení hodí, ne? Já si tedy dala omeletu. A kafe samozřejmě.
Dneska jsem byla potřetí cvičit. A je to fakt božský. Chodím jednou týdně do skupinovky Pohybový restart, kde se střídají cviky na vytrvalost, sílu, rovnováhu. Moc mě to baví. Cvičení, lidi, to že to mám kousek od baráku. I to jak jsem na konci vyřízená. Pak ten nával dopaminu, že jo :-)
Ještě bych chtěla jednu hodinu týdně individuální trénink. Ten si teprve domlouvám. Protože já chci být připravená na ten Gladiator race v listopadu. No a ty moje ruce jsou fakt slabota.
Zítra budu určitě trpět, beztak nezvednu ruce.
Běhat chodím, řekla bych tak 3x týdně.
Každé ráno vstávám a těším se na den.
Nemám žádné určené plány, co musí za ten den stihnout. Prostě ten den se tak hezky děje, aniž bych se musela do něčeho nutit.
A výsledkem je, že pořád něco dělám. Tedy už několik týdnů hlavně čtu a píšu si poznámky. Papír mě pořád hrozně baví.
Ale už dávám dohromady i článek, a vlastně je to dost easy, když mám podklady na papíře. Stačí to jen poskládat.
Přijde mi, že jsem snad nikdy neměla tak čistou hlavu.
Minulý týden jsem byla v MOU. Výsledky krve dobré. Na to, že mám takové mini chemo dvakrát denně v prášku. Játra, ledviny, všechno v normě.
Jen těch bílých krvinek bylo trochu méně. Možná to bylo tím, že jsem pár dní předtím byla trochu nachlazená.
Takže vedlejší účinky z cílené a hormonální léčby nijak zvlášť nepociťuji.
Kromě návalů horka. Což by mohlo být trochu otravné v létě. Prý na to fungují nějaká antidepresiva - jedním z vedlejších účinků je, že tyhle návaly zmizí. Řekla jsem doktorovi, že ještě měsíc počkáme.
Ozářená kůže se sloupala. Něco jako když se člověk slaní. Takže to je taky v pohodě.
Ale neměla by ta ozářená část těla být na sluníčku. Tak jsem si koupila jednodílné plavky, protože za měsíc letíme na Kos. Moc a moc se těším.
No a prý už můžu začít řešit prsa. Jakože rekonstrukci. Co vím, to bude ještě na dlouho. Jakože na Berkovou (plastická chirurgie) je dlouhá čekačka. Každopádně za mě to nijak nespěchá. Na druhou stranu je fajn vědět, že se to někam posouvá.
Vlastně i vlasy. Už vypadají, jakobych se záměrně ostříhala nakrátko. Šátek už nenosím nějakou dobu (je v tom teplo) a paruku jen sem tam.
A pokud chci do lázní, tak maximálně do roka od ukončení radioterapie. V tom případě totiž tři týdny ozdravného pobytu hradí pojišťovna. Ale já si nedokážu představit, že bych byla tři týdny od dítěte.
No ono to nějak dopadne. Jako všechno.
20.5. 2025
Po týdnu opět v kavárně. Jak už jsem zmínila, mně to psaní na notasu/tabletu vyhovuje v kavárně.
V neděli jsem byla na kurzu kaligrafie. Bavilo mě to. Procvičování krásopisání je taková nenáročná aktivita před spaním.
Chtěla jsem opět zkusit něco nového. Navíc jsem si říkala, že tak můžu mít hezké nadpisy ve svém deníku. Teď myslím papírovém.
Takže ano, pořád píšu hodně na papír. Hlavně poznámky. Prvně vznikají takové zdrojové, které píšu při čtení. A z nich pak můžou a nemusí vzniknout karty do mé papírové kartotéky.
A konečně mám pocit, že ty poznámky k něčemu budou, že se neztratí, že z nich budu těžit opakovaně.
Mám rozečtených několik knih a studií. Za poslední dva měsíce se výrazně zvedla délka mé pozornosti. Myslím si, že je to tím, že telefon moc neberu do ruky. Že nečtu respektive neskenuji články na internetu. Že dělám pouze jednu věc. Že nekoukám na televizi a u toho se nesnažím dělat něco dalšího.
Televize ano. Ale jen televize. A to platí pro čtení, psaní atd.
Dříve jsem si myslela, že problém s mou pozorností je daný tím, že prostě už u nás nevycházejí moc dobré knihy. Ať už beletrie nebo odborné. Trochu nabubřelé, že? Jinak řečeno, že už mě jen tak něco nezaujme.
Ono asi je to částečně pravda, ale spíše se to bude týkat té populárně naučné. Tam takový výběr v tématech, co mě zajímají, není. Hlavně co se týče knih v češtině.
Jelikož už jsem měla tak problém s pozorností, vůbec by mě nenapadlo číst něco v angličtině.
No a momentálně mám rozečtenou právě jednu knihu (System of writing) a jednu studii v angličtině (meta analýza týkající se přínosů programování na kognitivní dovednosti). A je to v pohodě. Už ani tolik nevnímám rozdíl. Ale to až teď.
Ale předchozí studie (vliv AI na kritické myšlení) mi dala fakt zabrat. Ta slovní zásoba byla prostě jiná. Ale postupně jsem si zvykla. Plus jsem studii četla asi natřikrát, abych z ní byla schopná vysousat užitečné poznámky. Propojit data ze studie s praxí je opět jiná challenge.
A většina knih, které mám v Zoteru (aplikace na správu citací) nachystaných, je v angličtině. O studiích asi nemusí být řeč.
Takže v blízké době budu objednávat z Amazonu. Nevadí mi číst knihy ze čtečky, ale u vytváření hlavních poznámek mám raději, když můžu listovat.
No, tak to by bylo k některým mým koníčkům.
V neděli jsem měla setkání s Terkou. Ostatně jako každé dva týdny.
Bavily jsme o emocích.
Především to, že v některých situacích jsem jakoby právě bez emocí.
Dozvěděla jsem zprávu, která by mě dříve úplně zničila - brečela bych a byla nešťastná. Bála bych se, že o danou osobu přijdu.
Ale teď jsem po prvním šoku byla klidná. Jen se objevovaly pochybnosti, zda to není zvláštní. Že se chovám úplně jinak než dřív.
A právě o tom jsem říkala Terce.
23.5.2025
Většinu včerejšího dne jsem proležela. Po středeční dopolední posilovně, celoodpoledním lítání na hřišti s dítětem a mírné kocovině mě bolelo doslova celé tělo.
Tak jsem četla. A odpočívala a pozorovala.
Všímala jsem si myšlenek, které se objevují. Je zajímavé pozorovat, jak fyzický a emoční stav má vliv na myšlenky. Jaký typ myšlenek se vynořuje. Dříve bych se do nich pohltila a následkem toho by mi bylo ještě hůře. Ale ono ne. Jako bylo mi fakt na nic, po stránce fyzické, ale hlava klidná. I jsem přes den spala, což se mi málokdy podaří.
Musím ovšem podotknout, že je to velmi vědomá činnost. Všímat si myšlenek. Všimnout si jedné, a pak další a další.
A v myšlenkách se objevovalo jedno konkrétní téma. A to bylo jen následkem toho, co se odehrálo předchozího dne.
A kdybych nikam nešla, tak by mě dané téma třeba ani nenapadlo. A nebo možná jo, ale někdy jindy, někde jinde.
Já jen, že ten život je jedna velká náhoda.
A dané téma mě včera hodně oslovilo, ale dneska to cítím úplně jinak.
Chci tím říct, že naše preference se mění ze dne na den, v závislosti na spoustě věcí. Věc, která nás fascinovala jeden den, nás druhý den může nechat úplně chladnými. A nemá smysl si to nějak vyčítat nebo to nějak řešit. Prostě všechno se děje tak nějak samo a je fajn se nechat vést na vlně života a jen to pozorovat. Co se stane zítra?
A když si něčím nejsem jistá, tak si řeknu "ono to nějak dopadne" ... a buď se daná věc ztratí z mého života anebo se z toho stane něco, co mě úplně pohltí a obojí je naprosto v pořádku. A děje se to aniž bych to nějak plánovala, korigovala, prostě na to nějak tlačila.
A je mi úplně jasné, že zítra se budu cítit zase úplně jinak.
29.5.
Dneska bych chtěla po delší době poslat tento deník. Nevím, jak to bude do budoucna, ale zatím mi to smysl dává, pomáhá mi to, věřím, že i ostatním. Jen nebudu řešit frekvenci.
Tak jsem se vyfotila.
V únoru jsem neměla téměř vlasy (jen takové chmýří), žádné obočí a řasy. A o tři měsíce později je ten rozdíl docela znatelný, co myslíte?
Doufám, že to někomu pomůže.
Ty vlasy a (bohužel) ochlupení po celém těle roste docela rychle. A možná na ty vlasy pomáhá i rozmarýnový olej, který používám.
Před chvílí jsem se koukala na občanku, protože nás v blízké době čeká dovolená. A před dvěma roky jsem vypadala starší než teď. Mnohem více vrásek kolem očí a úst.
Prostě když mi začaly vypadávat vlasy, tak jsem se více začala soustředit na pleť.
A opravdu stačilo pár měsíců a jde to poznat. Konkrétně kolagen (doplněk stravy) a na pleť pak používám mimo jiné retinol. Je toho více, ale ten má co vím největší vliv právě na kvalitu pleti.
A asi i pomáhá to, že jím (většinou) jinak než dřív. A zjistila jsem, že mi vyhovuje jíst každý den to stejné. Je to jednodušší na nákupy a chystání jídla. Téměř nevařím. Nebaví mě to.
A asi i ten životní styl. Pravidelnost a jednoduchost. Pod to bych se podepsala. Vstávat a chodit spát ve stejnou dobu. Nedělat přes den milion věcí. Místo toho abych řešila, jak správně cvičit, tak prostě chodit do posilovny. Dělat méně věcí, dělat věci pravidelně - to mi dodává ten můj vytoužený klid.
A moje klasické: "ono to nějak dopadne." Je až směšné, jak se věci dějí samy. Že není potřeba řešit v podstatě nic.